Trochu teplého počteníčka
Poděkování a vděčnost = klíč ke štěstí
Děkuji bubnování svého srdce
Děkuji chrámu své duše
Děkuji křídlům svého ducha
Děkuji moudrosti svého těla
Děkuji tomu, kdo mne vede
Děkuji hvězdmému světu, Otci Slunci, Babičce Luně
Děkuji něžné Mamince Zemi
Děkuji ohni v našem nitru, vodě v našich slzách, vzduchu našeho dechu
Vše důležité, co potřebujeme k životu, máme zadarmo.....
Úsměv, lásku, pohlazení, kamarády, legraci. zážitky, svobodnou mysl a rozhodování, samouzdravovací tělo a tisíce dalších darů.
Díky za to.
Náš kolektivní lidský svět je produktem vědomí, kterému říkáme mysl
a proto jak myslíme, mluvíme takoví jsme.
Co sázíme, to sklízíme ( což je ostatně obsaženo v populárním tajemství ).
Takže si dávejme pozor na satbu ale nezlobme se na sebe, pokud to zrovna není podle nás to ideální.
Plevel vyroste i na sebekrásnějších zahradách.
Sázeli jsme, jak nejlépe jsme uměli protože pokud bychom to uměli líp, tak bychom to udělali.
A pokud vyroste něco, co se nám zrovna nelíbí a kytka nám nevoní, ptejme se proč jsme ji potřebovali vypěstovat, proč nám vyrosla do života a příště se takové satbě vyhněme.
Pokora
Vše co je na světě je z Boží vůle a lásky. Proto příjímejme a děkujme. Dávejme a buďme rádi, že máme komu dávat.
Pokora je potřebná a její nedostatek nám vesmír umí připomenout někdy i dost razantním a tvrdým způsobem.
Vzpomeňte jen na pohádku Mrazík. Ivan je toho skvělý příklad. Boží záměr jej nakonec dovedl ke šťastnému konci ( vlastně ani nevíme, jak to s Nasťou pokračovalo dál )
V životě se to jako v pohádkách běžně nestává , ale zázraky se dějí.
Chce to jen být vnímavý, otevřený a vážit si každodenních, zdánlivých maličkostí.
Pokud pokoru máme, umíme být šťastnější a jsme schopni daleko více rozpoznávat správné řešení stovek každodenních rozhodnutí.
Navíc umíme žít více v přítomnosti, což je alfa a omega šťastného a spokojeného života, po kterém všichni toužíme.
Odpuštění
Vezměme život do vlastních rukou a přestaňme být obětí.
Jen s odpuštěním je možný trvale radostný a pokojný život.
Odpusťme hlavně sobě a potom můžeme odpouštět druhým.
Odpouštět můžeme tak, že skutečnosti které se staly přijmeme a vezmeme za ně zodpovědnost.
Minulost stejně nemůžeme změnit a bojovat s ní je vysilující a marné
Zkusme se na to podívat trochu z výšky a připustit možnost, že to může být záměr a že to v konečné fázi může být pro nás to nejlepší. Jistě máte nějakou zkušenost, kdy jste něco nepříjemného zažívali a říkali jste proč zrovna já a s odstupem času se ukázalo, že vás to zavedlo na novou vlnu a že to bylo pro vás to nejlepší. Ideální je když se na události umíme dívat tímto stylem. Každopádně na tom můžeme pracovat. Je to úžasně osvobozující a laskavé.